Zkušenosti jednoho z nás

Sedím u kávy v prosklené kavárně lázní Klimkovice a vzpomínám na události posledních měsíců. Uprostřed listopadu roku 2009 jsem se podrobil náročné operaci, totální endoprotézy obou kolenních kloubů. Tedy vlastně  dvě - pro hemofilika zvláště náročné operace - v jedné celkové anestezii.
Za zdárný průběh vděčím operačnímu týmu lékařů a sester ortopedické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava. Samozřejmě následně i dalším zdravotníkům z jednotky intenzívní péče, lůžkové části ortopedické kliniky a v neposlední řadě i kliniky léčebné rehabilitace.
Něco o sobě. Je mi 56 let a 31 roků pracuji jako všeobecný internista. Posledních 16 let z toho v soukromé interní ambulanci v Ostravě.
Velkou roli v rozhodnutí  k tak závažnému operačnímu zákroku pro těžkou hemofilickou artropatii sehrálo jistě i to, že jsem od patnácti let sledován a léčen v Krevním centru Fakultní nemocnice Ostrava a na zdejší ortopedické klinice mne znají pěknou řádku let. V roce 2000 jsem zde úspěšně prošel zcela bez komplikací i totální endoprotézou pravé kyčle. Rád jsem souhlasil s rozhodnutím primářů Krevního centra a ortopedické kliniky FNO provést relativně riskantní zákrok v dohodnutém termínu. Po pečlivé předoperační přípravě byla operace provedena. Po hospitalizaci a několika týdnech rehabilitace doma jsem nastoupil lázeňskou léčbu. Dostávám se tedy na začátek svého povídání.
V lázních panuje všeobecně celková pohoda. Mne čeká v tomto čase ještě deset, doufám že tak jako dosud, příjemných dnů. Během dosavadního pobytu v lázních došlo zřetelně  k dalšímu pozitivnímu posunu ve zdravotním stavu. Vedle kavárenského stolu mám sice ještě opřeny dvě francouzské hole, které mě budou určitě několik následujících měsíců provázet, ale mám důvod věřit, že pak vystačím s jednou vycházkovou holí pro postaršího pána.
Díky profesionální péči všech zdravotníků se tak přede mnou otevírá jistě další životní i profesní cesta.  Po několika desítkách roků mohu ohnout obě kolena až o 80 stupňů. Je to pro mne opravdu významné, neboť desítky let to bylo v rozmezí od pěti do patnácti stupňů na každém koleni. Konečně mohu bez větších problémů nastoupit do osobního vozu a řídit běžný automobil se třemi pedály. Posledních osm let jsem byl schopen jezdit jen s automatickou převodovkou. Jistě, nohy nikdy nemohou již podávat výkon, jaký je pro zdravého člověka samozřejmostí, ale pro mne je to  zásadní změna. Ocení ji jistě i moje rodina v každodenním životě i v létě na dovolené, třeba při oblíbených  prohlídkách hradů a zámků.
Mnozí z vás, kteří se potýkáte od raného  dětství s hemofilií jako já, si dovede představit ten radikální obrat, který v mém životě nastal. Můj příběh nemůže být návodem pro všechny, v medicíně to stejně ani jinak nejde. Každý pacient má svá specifika, která může posoudit jen odborný lékař.
Na závěr chci připomenout pravdivé přísloví o flintě, kterou opravdu není nutno nikdy házet do žita. Je třeba bojovat a vytrvat. Vždy  se to vyplatí a nemusí jít jen o mimořádnou ortopedickou operaci.
Všechny čtenáře svého povídání srdečně zdravím. 

MUDr. Miroslav Šrom