Kdo nepřijel, může litovat

Jsou to stále ti samí, kteří využívají dobrodiní rekondičních pobytů a dalších benefitů. Tentokrát se nabízel nejen zdarma nocleh pro členy, ale i jejich doprovod, zdarma obsáhlý jídelní lístek i seznam lázeňských procedur. Regionální jihočeský workshop se rozhodla Rada ČSH zkombinovat právě s konferencí pro všechny. Účast jen 36 členů oprávněných volit je tak tristní, i tak je to ale historicky nejvyšší počet oprávněných voličů ze všech Konferencí. Celkem – i s doprovody – tak svaz zabral v lázeňském domě přes šedesát míst.

Lázně Vráž poskytly neobyčejně přátelské prostředí, pro mnohé naprosto neznámé. Zámeček si v 19. století postavili Lobkowiczové jaksi natruc Schwarzenbergům, aby ukázali, že letoviskem může být nejen výstavná Hluboká, ale i v podobném stylu vystavěná Vráž. V roce 1926 došly Lobkowiczům na provoz peníze a zámeček prodali svazu úředníků, tedy jakýmsi odborům státních úředníků. Ten tady mezi roky 1931 – 1936 vystavěl moderní objekty lázní, jež slouží dosud.

Svaz hodlá – po krachu Lázní Kundratice – navázat se zdejším vedením užší spolupráci tak, aby sem mohli jezdit členové ve větší míře a užívat dobrodiní koupelí, rašeliny dovážené z Třeboně, floatingu, masáží a hlavně individuální rehabilitace. Proto sem také přijely tři velmi zkušené fyzioterapeutky, s nimiž má svaz jen ty nejlepší zkušenosti, aby místním kolegyním předaly žádoucí poznatky.

O jednání schůze se dočtete v zápise o průběhu a v usnesení. Samozřejmou součástí jednání byly také zprávy o činnosti, hospodaření a závěrech revizní komise. Stanovy sice nevyžadují nové volby už letos, mandát současné rady uplyne až za rok, ale právě vzhledem ke značným nákladům, jež bylo třeba zaplatit, se rozhodla spojit lákadlo lázní s volbami. Aby se příště nemusely znovu hledat další prostředky. Současný stav konta svazu je díky posledním aktivitám celkem příznivý a cílem je vynaložit prostředky ve prospěch všech členů. Jak vidět, ne všechny taková možnost nalákala.

Nádherné prostředí zámeckého parku vylákalo k procházkám nečleny svazu, kteří by se v době schůze nudili, také měli možnost využít procedur. Opět na náklady svazu. Kupodivu možnost rehabilitace, tolik potřebná, opět přilákala jen velmi málo členů.

Terasa s grilem, hudba, setkání dlouholetých přátel – tak vypadal sobotní večer. Menu nabízené zdejším rázovitým kuchařem zaujal všechny, mistr kuchyně nenechal projít kolem grilu nikoho, aniž by mu vnutil nějaké to chutné sousto. Jeho způsobům se prostě nedalo odolat.

Dobré víno, pivo i nealko už jen dokreslily obraz pohody. O ní svědčí i fakt, že na terase to žilo ještě do pozdních nočních (nebo spíš časných ranních?) hodin. V neděli se ale nedalo moc vyspávat, čekala snídaně a po ní odjezd na prohlídku nedalekého hradu Zvíkov. Oproti běžným návštěvníkům mohli členové setkání zajet s auty až přímo na hradní nádvoří, nikdo nemusel absolvovat poměrně značnou vzdálenost od parkoviště.

Samotný hrad se stal pro mnohé návštěvníky z řad svazu překvapením, prohlídka rozhodně stála zato. Stejně jako oběd připravený v pivovaru v podhradí. No – a pak už se stačilo jen rozloučit a odjet domů. Někdo to měl blíž, jiný dál, ale nakonec byli snad všichni spokojeni. Všem členům Rady přinesl uplynulý víkend uspokojení nad tím, že se pro členy podařilo připravit příjemné dva dny.