Hemofilie a inhibitor
Základem léčby hemofilie A je aplikace chybějícího koagulačního faktoru VIII (dál označovaný jako „FVIII") a u hemofilie B koagulačního faktoru IX (dál označovaný jako „FIX"). U části hemofiliků, především s těžkou formou onemocnění, dochází při léčbě ke vzniku protilátek proti FVIII nebo FIX. Jde o reakci imunitního systému hemofilika na cizorodý FVIII nebo FIX podávaný v léčbě nebo profylaxi krvácení. Protilátka se váže na FVIII nebo FIX a znemožňuje tak vykonávat jeho funkci v průběhu srážení krve, inhibuje ho. Takovou protilátku proto označujeme jako inhibitor. Tento jev má za následek, že aplikovaný koagulační faktor VIII nebo IX je v léčbě krvácení zcela neúčinný.
Riziko vzniku inhibitoru je nejvyšší u těžké hemofilie A, postihuje zhruba 10-40% pacientů, u těžké hemofilie B nepřesahuje 3%. Jen ojediněle vzniká inhibitor u středně těžké a lehké hemofilie B, zatímco u stejné tíže hemofilie A se vyskytuje u 3-10% pacientů. Ke vzniku inhibitoru dochází většinou během prvních 50 dnů podávání koncentrátu koagulačního faktoru, nejčastěji mezi 10.-20. dnem aplikace, což u těžkých hemofiliků je většinou již v předškolním věku.
Faktory, které prokazatelně ovlivňující vznik inhibitoru:
- typ genetického defektu FVIII (riziko zvyšují mutace spojené s úplných chyběním FVIII)
- jiné genetické změny mimo gen pro FVIII (ovlivňující imunitní reakce organismu)
- výskyt inhibitoru v rodině (zvyšuje riziko inhibitoru)
- vyšší riziko je u černochů
Množství inhibitoru se popisuje pomocí tzv. Bethesda jednotek (BJ); lékaři je častěji označují jako BU (Unit = anglicky jednotka). Jedna BJ je definována jako množství inhibitoru v krevní plazmě hemofilika , které při smíchání se zdravou krevní plazmou v poměru 1:1 sníží obsah FVIII nebo FIX v této zdravé krevní plazmě přesně na polovinu. Jestliže přes opakované podávání FVIII nebo FIX nedojde ke vzestupu inhibitoru nad 5 BJ/ml, pak se tento pacient označuje jako tzv. „nízký odpovidatel" (je vžitý anglický výraz „low responder"), dojde-li po podání faktoru k nárůstu inhibitoru nad 5 BU/ml, jde o tzv. "vysokého odpovidatele" (anglicky „high responder"), což pak má zásadní význam pro další léčbu.
Pokud se jedná o „low respondera", pak v léčbě krvácení lze užít koncentrát chybějícího koagulačního faktoru, proti kterému je namířen inhibitor. Vysokou dávkou podaného faktoru lze totiž inhibitor dočasně eliminovat. V tomto případě se věškerý inhibitor pacienta naváže na podaný faktor a faktor podaný nad toto množství pak zabezpečí jeho léčebnou hladinu v krvi pacienta a tím zástavu krvácení nebo jeho profylaxi, např. při operacích. Tohoto ovšem nelze dosáhnout u „high respondera". U těchto pacientů pak nejsme schopni zabezpečit srážení krve normální přirozenou cestou (prostým navýšením chybějícího FVIII nebo FIX), což má za následek dvě závažné skutečnosti: 1. Léčba krvácení nemusí být vždy plně účinná. 2. Při léčbě krvácení musíme použít jiné léky, než FVIII nebo FIX, například NovoSeven® nebo FEIBA®.
Účinnost obou preparátů v léčbě nekomplikovaného krvácení je srovnatelná, i když existují i názory, že NovoSeven® je účinnější, avšak neexistují o tomto přímé důkazy - studie na pacientech, srovnávající účinnost obou preparátů.
Reakce jednotlivého pacienta na ten či onen preparát může být individuální, pokud nedojde k zástavě krvácení při použití jednoho, je nutno ho nahradit tím druhým (pouze u NovoSeven® lze i navyšovat dávky). Výjimečně, při selhání samostatné aplikace, bylo popsáno podání FEIBA® a NovoSeven® pacientům střídavě během jednoho dne, v odstupech 4-8 hodin
Největší přínos pro hemofilika s inhibitorem má, pokud se podaří inhibitor vymýtit (eliminovat) a následně je při léčbě krvácení opět účinná substituce FVIII nebo FIX, případně lze pak koncentrát FVIII nebo FIX podávat i profylakticky. Toho se snažíme dosáhnout pomocí tzv. imunotolerance, což je opakované podávání koncentrátu FVIII nebo FIX po dobu až několika let (denně nebo jen 3x týdně), které může navodit toleranci imunitního systému na FVIII či FIX za současného vymizení inhibitoru. Hrubým odhadem je imunotolerance úspěšná u asi 80% u hemofiliků.¨
V praxi se v České republice provádí imunotolerance u dětí, ojediněle u dospělých pacientů. Při jejím selhání lze použít tzv. imunosupresi, tzn. podat léky oslabující imunitní rekci organismu a tím i tvorbu inhibitoru. Zhruba posledních pět let je zkoušena protilátka proti určitému typu lymfocytů (druhu bílých krvinek). Jde o lék Rituximab®, který se zdá být účinný v léčbě inhibitoru u dětí, u kterých byly do konce roku 2006 popsány více než dvě desítky úspěšného použití, zatímco u dospělého těžkého hemofilika s inhibitorem byl popsán úspěch jen u jedno pacienta na světě.