19. 11. 2026
Co nového ve světě hemofilie? Konkrétní poznatky z evropského setkání v Istanbulu
Martin Bohůn

Od 2. do 4. října 2026 se v tureckém Istanbulu konala konference Evropského hemofilického konsorcia (EHC). Na jednom místě se setkali hemofilici nebo další osoby s krvácivým onemocněním, zástupci pacientských organizací, lékaři i další odborníci, kteří se věnují hemofilii a ostatním poruchám srážlivosti krve. A tentokrát se nemluvilo jen o nových lécích. Velká část programu byla věnována také tomu, jak se s hemofilií žije, co nás čeká ve vyšším věku, jak chránit klouby a jak se nové možnosti léčby mohou promítnout do běžného života. Za naši organizaci jsme se konference zúčastnili v počtu pěti osob. Vybrali jsme proto několik konkrétních témat a novinek, které nás zaujaly a které podle nás stojí za to předat dál.
Nové možnosti léčby hemofilie
Jedním z hlavních témat byly nové možnosti léčby hemofilie. Dnes už totiž existuje několik různých způsobů. Vedle klasické léčby, při které hemofilik dostává chybějící faktor VIII nebo IX, se stále více mluví o takzvané nefaktorové léčbě. Ta nedoplňuje přímo chybějící faktor, ale pomáhá tělu obnovit rovnováhu srážení jiným způsobem. Jednou ze skupin nefaktorové léčby jsou takzvané rebalanční léky. Ty se snaží omezit přirozené procesy, které srážení krve brzdí. V Istanbulu se mluvilo například o cílení na bílkoviny TFPI (přirozená brzda, která omezuje spuštění srážení krve) a antitrombin (bílkovina, která tlumí tvorbu krevních sraženin). Některé z těchto přípravků mohou být využitelné u hemofilie A i B, včetně pacientů s inhibitorem. Některé z těchto léků se navíc podávají podkožně a v delších intervalech.
Má to ale i druhou stránku. Když posouváme rovnováhu směrem ke snadnějšímu srážení krve, musíme hlídat také možnost vzniku krevních sraženin. Cílem budoucí léčby proto není pouze co nejméně krvácení, ale také co nejmenší riziko trombózy. To je podle nás důležitá změna v přemýšlení o léčbě. Nejde jen o to, abychom nekrváceli. Jde o to, abychom byli chráněni bezpečně a mohli normálně žít.
Hemofilie A a inhibitor
Zajímavé informace zazněly také o lidech s hemofilií A, u kterých se vytvořil inhibitor faktoru VIII. Emicizumab jim pomáhá předcházet krvácení. Neznamená to ale, že inhibitor přestane existovat. Právě proto se stále řeší takzvaná imunotoleranční léčba, zkráceně ITI, jejímž cílem je přimět organismus, aby faktor VIII znovu přijímal a přestal proti němu vytvářet protilátky. Na konferenci byla představena data porovnávající ITI samostatně a ITI v kombinaci s emicizumabem. V prezentovaném srovnání se ve skupině s emicizumabem používaly nižší dávky faktoru při ITI a vymizení inhibitoru mohlo trvat déle. Na konferenci se mluvilo také o využití emicizumabu k prevenci krvácení během ITI. To může být důležité hlavně pro rodiny s malými dětmi, u kterých se inhibitor objeví. Emicizumab může pomoci udržet krvácení pod kontrolou, ale samotné odstranění inhibitoru má stále svůj význam. Konkrétní postup samozřejmě musí vždy posoudit ošetřující hematolog.
Genová terapie v praxi a ve výzkumu
Genová terapie byla dalším velkým tématem. O této možnosti se mluví už několik let, ale nyní přibývají zkušenosti lidí, kteří ji skutečně podstoupili. Pozornost se proto přesouvá také k praktickým otázkám. Jak dlouho účinek vydrží? Jak se mění hladina vytvořeného faktoru? Jak často je potřeba kontrolovat játra? Co se stane po několika letech? A jak se bude řešit dostupnost a úhrada této léčby? Zazněly také informace o nových přístupech, které se liší od dosavadních metod využívajících AAV vektory. Do budoucna se zkoumá například editace genů nebo možnosti využití buněčné léčby. Neznamená to, že tyto postupy už jsou běžně dostupnou léčbou. Jsou to směry dalšího výzkumu. Přesto je dobře, že se vedle nadějí otevřeně mluví také o dlouhodobé bezpečnosti a o tom, co pacient může od genové terapie reálně očekávat.
Von Willebrandova choroba a vzácné krvácivé poruchy
Velmi důležité bylo také téma von Willebrandovy choroby a dalších vzácnějších poruch srážlivosti. U některých osob trvá stanovení správné diagnózy dlouhé roky. Nemusí jít jen o nedostatek faktoru VIII nebo IX, ale například o poruchy faktorů VII, X nebo XIII, poruchy krevních destiček či nedostatek fibrinogenu. Zvláštní pozornost si zaslouží také lidé s krvácivými projevy, u kterých se ani přes vyšetření nepodaří najít přesnou příčinu. Pro tuto skupinu se používá označení BDUC (Bleeding Disorder of Unknown Cause) – krvácivá porucha neznámé příčiny. Mluvilo se také o nových možnostech diagnostiky a o tom, jak lépe přizpůsobit léčbu konkrétnímu pacientovi. Zajímavé novinky se objevují také v léčbě von Willebrandovy choroby. Výzkum se začíná ubírat směrem, který už známe z hemofilie – hledají se možnosti, jak omezit krvácení i bez pravidelného doplňování chybějícího faktoru.
Ženy a dívky s krvácivými poruchami
Dalším konkrétním tématem bylo zdraví žen a dívek s krvácivými poruchami. Silná menstruace, dlouhé krvácení nebo výrazné potíže po porodu se někdy považují za něco, co ženy jednoduše musí vydržet. Přitom mohou být prvním příznakem poruchy srážlivosti krve. Na konferenci se proto mluvilo o včasném rozpoznání těchto potíží, správném vyšetření a přípravě na těhotenství a porod. Nejde jen o ženy, které mají diagnostikovanou von Willebrandovu chorobu. Pozornost si zaslouží také ženy a dívky, které jsou přenašečkami hemofilie a samy mají krvácivé příznaky. Je dobře, že se toto téma dostává více do popředí. Porucha srážlivosti se totiž netýká pouze mužů s hemofilií.
Klouby, fyzioterapie a pohyb
Jedna z částí programu se věnovala také fyzioterapii, bolesti a dlouhodobému zdraví kloubů. Zaznělo například, jak důležité je sledovat i časné změny v kloubech, které ještě nemusí způsobovat výrazné potíže. Mluvilo se o synovitidě, tedy zánětlivém postižení kloubní výstelky, které může být jedním z prvních varovných signálů. Pozornost byla věnována také tomu, jak správně a bezpečně cvičit, jak pracovat s bolestí a jak si udržet pohyblivost. Smyslem není pacienty od pohybu odrazovat, ale naopak jim pomoci najít takovou aktivitu, která odpovídá jejich zdravotnímu stavu.
Zaujala nás i zkušenost bývalého britského profesionálního cyklisty Alexe Dowsetta, který žije s těžkou hemofilií A. Ve svém vystoupení mluvil o sportu, tréninku i životě po skončení závodní kariéry. Jeho příběh připomíná, že pohyb nemusí být automaticky nepřítelem člověka s hemofilií. Důležité je znát své možnosti, mít dobře nastavenou léčbu a postupovat rozumně.
Zajímavým osobním příspěvkem bylo také vystoupení „našeho“ Daniela Šimka, který prezentoval v rámci firemního sympozia své zkušenosti s hemofilií. Mluvil o tom, jak důležité je znát stav svých kloubů, vnímat jejich možnosti a nepřekračovat vlastní limity. Zdůraznil také význam podpory rodiny, která je při životě s hemofilií velmi důležitá.
Zdraví ve vyšším věku
Díky lepší léčbě se dnes lidé s hemofilií dožívají vyššího věku. To je samozřejmě skvělá zpráva. Zároveň ale přicházejí zdravotní problémy, které dříve nebyly tak časté nebo se jim nevěnovala dostatečná pozornost. Na konferenci se mluvilo o kardiovaskulárních onemocněních, vysokém krevním tlaku a také o zdraví mozku. Upozornění zaznělo i na drobná krvácení do mozku, která mohou být patrná při vyšetření magnetickou rezonancí. Důležité je, že hemofilie člověka nechrání před běžnými nemocemi spojenými s věkem. I osoby s hemofilií potřebují sledovat krevní tlak, srdce, cévy a další zdravotní rizika. Lékaři by přitom měli vždy zohlednit také jejich krvácivé onemocnění a používanou léčbu.
Péče podle potřeb člověka
Když to celé shrneme, největší změnou je podle nás to, že se léčba hemofilie stále více přizpůsobuje konkrétnímu člověku. Máme klasickou faktorovou léčbu, nefaktorové přípravky včetně rebalančních a v některých zemích také genovou terapii. Každá možnost má své výhody, omezení a rizika. Zároveň se ukazuje, že samotné zastavení krvácení nestačí. Potřebujeme myslet na klouby, bolest, srdce, psychiku, rodinu i na to, jak bude člověk s hemofilií žít ve vyšším věku.
A právě na tyto otázky by měla moderní léčba postupně přinášet stále lepší odpovědi.
Martin Bohůn, Barbora Sittová, Petr Altman, Martin Čajánek a Daniel Šimek
Podrobnosti najdete v oficiálním programu konference EHC 2026.



