Jak nejlépe nakoupit
3. 7. 2015
ČSH
Takovou otázku si položilo Evropské hemofilické konsorcium v oblasti získávání koncentrátů. Použilo tomu průzkum pomocí dotazníku zaslaného pětačtyřiceti členským organizacím a EHC se vyhodnocením výsledků snaží dopátrat, jaký způsob nákupu koncentrátů je nejvýhodnější. Vedení EHC svolalo do Bruselu kulatý stůl zástupců národních organizací, aby je seznámilo s doporučeními na základě zkušeností. Na výzvu k průzkumu odpovědělo dvacet adresátů, dalších 11 - mezi nimi i ČSH – vyplnilo dotazník ve spolupráci s lékaři center a posledních sedm zaslala jen centra.
V zásadě existují dva způsoby nákupu koncentrátů od výrobců: buď národní tendry, anebo individuální dohody mezi centry a výrobci. Do procesu samozřejmě vstupují ještě plátci, to jest většinou zdravotní pojišťovny, národní regulátoři (převážně ekvivalenty našeho Státního ústavu pro kontrolu léčiv) a v neposlední řadě v mnoha zemích také organizace typu našeho svazu.
Ukázalo se, že pro všechny je nejdůležitějším kritériem při výběru preparátů jejich bezpečnost, zejména vliv na vznik inhibitoru, ale naprosto rozhodujícím je cena. Ve hře bylo ještě hledisko účinnosti, komfortu podání a vědecké podpory ze strany výrobce. Výsledkem průzkumu je, že pořadí preferencí v Evropě je
- cena
- bezpečnost
- účinnost
- podpora ze strany výrobců
- komfort podání
Komfort podání s nejmenší popularitou je poněkud překvapivý, protože autory odpovědí jsou většinou právě pacientské organizace. Možná až tak důsledně nezjišťovaly mínění členů, v opačném případě by třeba dopadly výsledky poněkud jinak.
Výsledky tendrů a dalších nákupních metod ovlivňují v různé míře v různých zemích zejména plátci (pojišťovny), odborné lékařské a farmaceutické agentury, zprostředkovatelské instituce, ministerstva zdravotnictví nebo jiné podobné lokální instituce, hemofilická centra a pacientské organizace. Někde se výběrových řízení účastní všichni uvedení, někde jen některé. Doba, na kterou se výsledky výběrových řízení vztahují, se pohybuje od jednoho a půl roku do dvou a půl let. Zajímavé je, že zdaleka ne všude se výběru preparátů účastní medicínští odborníci, ve velkém počtu případů rozhodují zástupci ekonomických a vědeckých institucí.
Rozhodně zajímavé jsou údaje o ceně přípravků, všechny uvedené v eurocentech za jednu jednotku. U rekombinantních F VIII je medián 56 v rozpětí od 0,28 – 1,05 € u tendrů, v ostatních případech jsou hodnoty zhruba o 10 centů vyšší. Plazmatické přípravky s mediánem 40 leží mezi 0,16 – 1,16 € v případě tendrů, u alternativních způsobů nákupu jsou nůžky daleko sevřenější, medián má hodnotu 64 a hodnoty se pohybují mezi 18 až 90 centy. Za pozornost určitě stojí, že rekombinanty jsou někde levnější než deriváty z plazmy. Rekombinantní F IX stojí 0,72 €, plazmatický 18 až 83 centy s mediánem u tendrů 40, respektive 54 v ostatních případech.
Jednoznačně pozitivní vliv na snížení cen má větší účast odborných lékařů na výběrové procesy a hlavně vyloučení zprostředkovatelských agentur.
Pro naše podmínky překvapujícím způsobem deklarují výsledky průzkumu vliv účasti pacientských organizací ve výběrových řízeních. V průměru se cena rVIII pohybuje ve výši 73 centy, ale tam, kde jsou přizvány i národní svazy, klesá na 55. U plazmatických přípravků F VIII je rozdíl 57 versus 42, rIX vykazují 80 proti 72 a plazmatická devítka 52 respektive 44 centy. Upřímně řečeno – těžko si představit, jak by mohl ČSH cenu ve výběrových řízeních jakkoliv ovlivnit.
EHC vyvozuje tyto závěry: výhodnější ceny vycházejí při nákupu pomocí tendru, snížit je pomáhá účast lékařů nebo pacientských organizací, nejvíc ale obou těchto stran. Hlavní výhody takového systému vidí v lepších a případnějších výběrových kritériích, lepším vyhodnocení nabídek, nižších cenách a otevřenějším a transparentnějším procesu. A také v tom, že rozhodující není jen samotná cena, ale i další důležitá hlediska. Za jednoznačně prokázaný přínos považuje EHC vypsání tendru na celostátní nákup, ale poněkud překvapující závěr vyvozuje z toho, že žádnou roli nehraje počet poptávaných firem či produktů.