Výroční cena ČSH a Hemojunioru

Tuto cenu udělujeme od roku 2009. Držitelem se stává ten, o němž na základě návrhů rozhodne rada svazu a Hemojunioru. Výroční cena je výrazem uznání a vděku hemofilické komunity tomu, kdo se významně zasloužil o pomoc druhým, přinesl nové podněty, vykonal výjimečný čin nebo dlouhodobě pracoval ve prospěch potřebných. Laureátem se může stát kdokoliv z řad zdravotníků, členů, sponzorů, zástupců institucí či dalších příznivců, kteří si svou činností zaslouží poděkování a respekt.

V minulých letech cenu převzali: MUDr. Zdena Vorlová, CSc., František Vondryska, Michal Šťastný, Veronika Čepeláková, PhDr. Vladimír Dolejš, Silvie Bereňová, Václav Tóth, Petr Slunský, Marita Roušarová a prof. MUDr. Miroslav Penka, CSc.

Laureát výroční ceny 2025

Vážené dámy, vážení pánové, milí přátelé,

dnes chceme ocenit člověka, který je pro naši komunitu symbolem vytrvalosti, odvahy a neutuchající energie. Muže, který s námi kráčí už dlouhá léta a který i přes nepřízeň osudu nikdy nepřestal být aktivní.

Je dlouholetým členem Českého svazu hemofiliků. Patří k těm, kteří nezažili snadnou dobu. Vyrůstal v časech, kdy léčba hemofilie zdaleka nebyla na takové úrovni jako dnes. Jeho dětství a mládí tak provázela opakovaná krvácení do kloubů, dlouhé týdny bez pohybu, bolest a nejistota – a také časté a mnohdy dlouhé hospitalizace, které se staly téměř běžnou součástí jeho života. A byly i chvíle, kdy šlo doslova o život.

Přesto se nikdy nestáhl do ústraní. Naopak. Rozhodl se „hrát s kartami, které mu život rozdal" – a hrát je naplno.

Dnes je důkazem toho, že i s vážným zdravotním omezením lze žít aktivně a s chutí. Pravidelně se účastní našich rekondičních pobytů pro dospělé, mezigeneračních setkání, nechybí na společných akcích a letos se odhodlal dokonce k účasti na dovolené na Kanárských ostrovech. Dobrodružství mu rozhodně není cizí.

A dovolte mi jednu historku, která ho vystihuje možná víc než dlouhé vyprávění o jeho zdravotních peripetiích a životních zkouškách.

Na jednu z našich akcí přijel, jak je jeho zvykem, vybaven berlemi. Ty jsou jeho věrnými společníky. Jenže jakmile se ponořil do rozhovorů, smíchu a přátelské atmosféry, stal se malý zázrak. Povídalo se, debatovalo, plánovalo… a když nastal čas odjezdu, náš dnešní oceněný se prostě zvedl – a odešel po svých. Bez berlí.

Ty zůstaly tiše opřené o zeď, možná stejně překvapené jako my. Na jejich absenci přišel až po chvíli, když se chystal k odjezdu a cosi mu – obrazně i doslova – chybělo v rukou. A tak se s úsměvem vracel pro své „zapomenuté pomocníky", zatímco my jsme si říkali, že jestli něco dokáže člověka postavit na nohy, je to dobrá společnost a radost ze setkání.

Tato úsměvná příhoda v sobě nese něco hlubšího. Ukazuje, že i přes zdravotní omezení, bolest a dlouhou životní zkušenost je v něm stále obrovská energie. Energie, kterou předává dál. Mladší generaci ukazuje, jak léčba vypadala dříve a jaké následky může mít, když nebyla k dispozici profylaxe. Připomíná, že dnešní možnosti nejsou samozřejmostí. Když mu zavoláme, zvedne telefon. Když ho požádáme o pomoc, nikdy neodmítne. Ochotně mluví o svém životě, sdílí zkušenosti a dodává odvahu těm, kteří ji zrovna potřebují.

Je inspirací nejen tím, co všechno překonal, ale především tím, jaký je – laskavý, otevřený, komunikativní a plný života. A jelikož našeho oceněného znám již řadu let, troufnu si říct, že mu neschází ani té zdravé tvrdohlavosti.

Výroční cenu za dlouholetou věrnost, aktivitu, podporu našich pacientských organizací a inspiraci pro mladší generace dnes s velkou úctou předáváme panu Zdeňku Březinovi.

Zdeňku, děkujeme. Je nám skutečnou ctí, že Tě máme mezi sebou.