První vlaštovka vylétla z Brna

4. 3. 2012

ČSH

Featured image

Nový program regionálních workshopů pro dospělé včera začal. V Brně se v hotelu Avanti sešla desítka jihomoravských členů svazu, aby využila nových možností. Vše se uskutečnilo díky firmě Bayer, která nese na regionální workshopy veškeré náklady. Čtyřhvězdičkový hotel v téměř samém centru Brna byl tou správnou volbou. Účastníci měli k dispozici dva velké salonky, jeden pro přednášky a diskusi, druhý pro rehabilitaci. A k tomu ještě saunu a whirlpool v relaxačním centru. [widgetkit id=15]

Petr Smejkal, lékař brněnské Fakultní nemocnice, velmi dobře obeznámený se všemi účastníky, nejprve pohovořil na obecné téma. Přestože většina přítomných už jisté informace měla, tak nikdy v takovém komplexu a s praktickým vyústěním. Jak konstatoval jeden z posluchačů:

„Ještě nikdy jsem vlastně neměl možnost všechny své informace porovnat a utřídit si je do takového celku. Jsem za to hrozně rád.“

Velmi zajímavou se pro všechny stala část připravená lékařem centra pro léčení bolesti Petra Štourače. Přednesl několik teoretických, ale velmi užitečných úvah na téma bolesti, ale hlavně přišel s praktickými radami. Snažil se vyloučit některé mýty a naopak poradit, jak postupovat. Pro mnohé bylo překvapením například to, že při léčbě bolesti není nutné se obávat opiátů, ale je třeba s nimi zacházet rozumně. Důležitá je také možnost kombinace některých léků a naopak vyloučení jejich souběhu.
Bohužel se nepodařilo přivést žádného ortopéda, tak alespoň zazněl určitý přehled o tom, jak současné možnosti ortopedické léčby vypadají.
Závěr teoretické části patřil fyzioterapeutce Marii Katzerové, která zopakovala nejen obecně známé principy a potvrdila nutnost pravidelné rehabilitace všech, ale zmínila se i o některých zásadách, které zatím rehabilitační pracovníci nezdůrazňovali.

Právě na téma rehabilitace se rozvinula debata, z níž vyplynulo, že zdaleka ne všechny pracoviště jsou dostatečně erudovaná a schopná si poradit se specifiky hemofilických kloubů a svalů. Další terapeutka Marie Dvořáková zdůraznila naprosto nezbytnou potřebu, aby se každému klientovi věnovala stále jedna fyzioterapeutka a vzala si ho „za svého.“ Pokud to tak není a personál se střídá, postrádá taková rehabilitace velkou část smyslu.
Ukázalo se, že existuje i řada dalších potíží v tomto směru a tak se tu otvírá možnost svazu působit na změny systému, které jsou nesmírně důležité.
Každý z účastníků se mohl zúčastnit individuálního cvičení se zkušenými terapeutkami, které zároveň poradily, jak v každém konkrétním případě postupovat. To byl rozhodně jeden z největších přínosů celého sobotního dne.

Kdo právě necvičil nebo se nevyhříval v teplém whirlpoolu, mohl si nacvičit napíchnutí vlastní žíly. Bayer má totiž k dispozici cvičnou žílu, která velmi věrně simuluje skutečnou a s ní je možné první kroky k autoaplikaci učinit. Však také o asistenci Kataríny Kurákové, která už na dětských táborech naučila s křidýlkem zacházet řadu dětí, byl velký zájem.

Rada ČSH si odnesla z prvního pilotního projektu řadu poznatků, už teď ví, co je třeba změnit a vylepšit. Další setkání by se mělo uskutečnit v severních Čechách, už se na něm začíná pracovat a tamní členové svazu budou včas a osobním dopisem, na workshop pozváni.

Brněnské setkání účel splnilo a ukázalo, že taková cesta do regionů a za každým zvlášť, má velký smysl. Není to jako v ordinaci, kdy je všechno sešněrované časem a možnostmi, ale každý si může s lékařem, případně fyzioterapeutem, pohovořit sám, v klidu, poradit se, přinést nápady i námitky, to vše při obědě nebo kávě či čaji. Tak je podobné setkání všestranně užitečné a přínosné.

Na závěr drobná historka. Chvíli po rozloučení a odchodu z hotelu se jeden z účastníků vrátil a hlásil:
„Teprve po pár krocích na chodníku jsem si uvědomil, že mi něco chybí. Berle, tak se pro ně vracím.“ Vzal je do podpaží a odkráčel. Je třeba o blahodárnosti cvičení dodávat víc?